Motorový vůz - "Hurvínek"

M 131.1487

Mezi historická železniční vozidla Depa kolejových vozidel Plzeň patří i motorový vůz M 131.1487. Pro ČSD ho vyrobila Vagónka TATRA n.p. Studénka - Butovice v roce 1955 pod výrobním číslem 54 150.

Jako hnacího agregátu je zde použito osvědčeného naftového motoru třídy Tatra 111 typu T 301. Tento vzduchem chlazený dvanáctiválcový naftový motor s válci do V a s přímým vstřikem paliva dává při 1 600 ot/min výkon 155 koní. Mechanický přenos výkonu využívá čtyřstupňové synchronizované převodovky Mylius s koly ve stálém záběru a s předvolbou rychlostních stupňů. Reverzace, tj. změna směru jízdy vozu, je řešena pomocí reverzační nápravové převodovky. Nástupní plošiny vozu jsou zároveň čelními stanovišti strojvedoucího s řídícími pulty. Oddíl pro cestující s dřevěnými sedadly v uspořádání 4 + 1 poskytuje 48 míst k sedění a je vytápěn výfukovými plyny od motoru a od března 1964 v Dílnách pro opravu vozidel v Šumperku dodatečně dosazeným naftovým teplovzdušným agregátem 12 AKN 5. Maximální rychlost vozu je 60 km/h. Zkušební jízda tohoto motorového vozu před uvedením do provozu byla vykonána 24.září 1955 na trati Karlovy Vary - Cheb - Karlovy Vary a vůz byl přidělen do Lokomotivního a vozového depa v Karlových Varech. Do plzeňského depa byl předán z LD Cheb dne 17.července 1976 a dojezdil zde 7. února 1984, neboť jej z pravidelného provozu vyřadily nové motorové vozy řady M 152.0 (nyní řada 810).

Za téměř 30 let, tj. od 24.září 1955 do 7. února 1984, najezdil v pravidelném železničním provozu na tratích svých domovských dep Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a Plzeň celkem 1 620 731 km a stal se tak neodmyslitelnou součástí našich krásných a romantických lokálek. Úředně byl zrušen 23. října 1985 a čekal jako poslední plzeňská stojednatřicítka na svoji poslední jízdu - do Kovošrotu na fyzickou likvidaci.

Uchovat i do budoucna motorový vůz M 131.1487 si dala za úkol koncem roku 1985 malá skupinka svazáků v depu Plzeň. A protože tehdejší náčelník depa měl pro tuto iniciativu pochopení, byl náš motoráček zachráněn doslova v hodině dvanácté před plameny hořáků autogenů a za pomoci odborníků plzeňské správkárny na jaře 1986 znovu uveden do provozuschopného stavu. Výnosem FMD 012 č.j. 14/86-12/1-Vk ze dne 4.3. 1986 byl dán souhlas k jeho převedení do základních prostředků depa a s provozováním při zvláštních příležitostech.

Tím vlastně začal druhý život motorového vozu M 131.1487 - malého zázraku techniky našich otců a dědů. Opět slouží k přepravě cestujících, tentokrát však pouze při zvláštních jízdách historických motorových vlaků při různých železničářských oslavách a pro zvláštní dětské výletní vlaky. Od roku 1989 jezdí ve svém původním vzhledu z výroby - v nátěru 3 vozové třídy.

První jeho jízda po znovuzprovoznění se uskutečnila 19. června 1986 z LD Plzeň do Bezdružic, kde druhý den vozil svoje první cestující při oslavách 85. výročí „Bezdružické lokálky“. Při těchto akcích byl nejdále od svého domovského depa Plzeň na trati Brezno - Tisovec, kde v roce 1992 vezl na výlet brigádníky z Čiernohronské lesní železnice v Čiernom Balogu. Několikrát byl použit filmaři při natáčení filmů (asi nejznámější je účinkování ve filmu „Slunce, seno a pár facek“). Na jaře roku 1999 si mohl motoráček připsat do svého životopisu dalších ujetých 50 000 km, tentokrát v historickém provozu.

Starý, jednoduchý a přesto krásný a dokonalý. Přestože se občas vyskytne názor, že to není žádné historické vozidlo, v provozu je vítaným zpestřením všech historických jízd a oslav a to i pro zahraniční klientelu. Nejen svým vzhledem a jízdními vlastnostmi, ale v neposlední řadě též svojí širokou možností použití s minimálními finančními náklady na jeho provoz. Dnes již zdaleka neodpovídá požadavkům moderního cestování. Zůstává však i nadále klenotem lehkého kolejového železničního provozu a jeho historická hodnota rok od roku neustále stoupá. K tomuto historickému motorovému vozu jsou v Plzni k dispozici dvounápravové přípojné vozy staré stavby řad Cl, Clm, CDlm a CDFlm z let 1931 – 1956;.